Komentář k Rallysprintu Kopná 2006

Zpět

Během prvního prázdninového víkendu se „malé“ mistrovství přehouplo přes svou polovinu. Ve Slušovicích a jejich okolí se odehrál čtrnáctý ročník populárního rallysprintu Kopná, jehož organizace se jako již tradičně ujal Rallysprint Klub Trnava v zastoupení rodinného klanu Minaříků. Soutěž byla zařazena do Mistrovství České republiky ve sprintrally, do Rally Super Série, jela se i jako volný podnik zóny střední Evropy a jako volný podnik historických vozů. Tato kombinace již zpočátku dávala tušit, že se podobně jako při soutěži v Tišnově dočkáme velice rozmanitého startovního pole. Mezi přihlášenými posádkami se opět objevil Maďar Gergély Szabó s Fordem Focus WRC, pro něhož to byl druhý letošní start u nás. Sestavu vozů nejvyšší specifikace doplnili ještě Leoš Flídr a Karel Trněný s octaviemi. Ve Slušovicích se objevili také dva zahraniční jezdci, kteří zavítali do rallysprintového seriálu mimořádně z „velkého“ mistrovství či dokonce ze světové scény. Tibor Cserhalmi měl v plánu v rámci Kopné oživit své asfaltové návyky před Německou rally, které se hodlá rodák z Prešova začátkem srpna zúčastnit. Jeho krajan Peter Gavlák přijel poprvé otestovat novou „devítku“ z dílen K.I.T. Racingu. Tato verze mitsubishi ostatně zažívala na valašských „kotárech“ několikanásobnou premiéru. Doslova na poslední chvíli poskládal svůj červený vůz Vladimír Barvík, stejně lakované auto představil i Jan Jelínek. Dalším lákadlem byl start Jaromíra Tarabuse, který poprvé usedl do nové zbraně Sparrow Racing Teamu. Tou je loňské Suzuki Ignis S1600 po Martinu Prokopovi. Černým koněm startovní listiny byl Jan Kopecký, jenž měl usednout do zbrusu nového exempláře kitové fabie. Vůz se však bohužel dokončoval až na poslední chvíli a v době technické přejímky ještě nefungoval tak, jak by měl. Jan Kopecký se tedy nakonec na Kopné ocitl pouze v roli diváka.

Tradiční devizou Kopné je její kompaktnost. Letos se tato vlastnost uplatnila hlavně při organizaci zázemí soutěže, které se kompletně vměstnalo na hlavní slušovický „bulvár“, tedy na Dostihovou ulici. Na jednom místě proběhla technická i administrativní přejímka, do stejné lokality byla situována celá servisní zóna, přeskupení, start do prologu i do celé soutěže, cíl a slavnostní vyhlášení. Velkých změn doznala trať. Z harmonogramu soutěže vypadla RZ Impromat, která se jela v minulých dvou ročnících a využívala část trati legendární Pinduly. Večerní prolog se oproti loňské noční show odjel již za světla. Jeho trať však zůstala prakticky nezměněna, stejně jako základní stavební kámen valašského sprintu, rychlostní zkouška Kopná. Ta se letos při třetím průjezdu jela premiérově také v opačném směru. Největší bombou však byl test Májová-Podhoran, který vznikl spojením dvou klasických valašských úseků. Absolvování této vložky sice bylo vykoupeno více než třicet kilometrů dlouhým přejezdem, avšak technická a náročná trať nejdelší zkoušky soutěže rozhodně stála za to. Poslední „erzetou“ v harmonogramu pak byla RZ Hvozdná, která se do mapy Kopné vrátila po několika letech a kterou diváci a posádky dobře znají i z Barum Rally.

Jen málokdo by čekal, že se i z rally na Kopné stane pneumatiková loterie. Letošní velice rozmarné počasí si s posádkami doslova hraje a ani takové stálice dobrého počasí, jakými bývají např. Český Krumlov nebo právě Kopná, letos nebyly ušetřeny. Ještě dvě hodiny před startem večerního prologu trať smáčely mohutné proudy vody, které posádkám vstup do rally rozhodně neulehčily. 2,7 kilometrů dlouhou trať úvodní vložky prolétl nejrychleji Leoš Flídr, druhým nejlepším byl Josef Semerád. Třetím nejrychlejším časem všem vyrazil dech Roman Odložilík s Renaultem Clio S1600; takový výsledek čekal s „předohrabem“ na uklouzané trati asi jen málokdo. Karel Trněný opět doplatil na nespolehlivost své octavie, nedojel ani do cíle prvního testu a mohl jen vzpomínat na loňský rok, kdy se v okolí Slušovic honil o vteřinky s Emilem Trinerem. Ani po výměně spojky však s vozem nebyla řeč a meclovský jezdec mohl balit. Jen pár metrů trati si užil Milan Liška, jenž před Kopnou rozpůjčil všechny vozy ze své dílny a sám musel vzít zavděk starší „sedmičkou“ z konkurenční stáje Josefa Semeráda. Zlobivý diferenciál vozu dočasně přejmenovaného na Proton Perth, který Lišku zastavil uprostřed divácké zóny, se však podařilo přes noc rozchodit a plzeňský pilot se ráno opět objevil na startu. Prolog znamenal konečnou pro favorita třídy A5 Michala Horu, u jehož fabie se propálil jeden z pístů. Největšímu konkurentovi Ducháčkovi se tak otevřela cesta k proklamovanému porušení letošní tradice střídání vítězů ve třídě a kdyňský jezdec mohl v klidu vyrazit za druhým triumfem v řadě.

Následujícího rána se posádky vydaly vstříc hlavnímu programu soutěže, sedmi náročným „rychlostkám“ na pomezí hostýnských a vizovických vrchů. Trať již byla z velké části suchá, avšak zamračené a spíše chladné počasí dávalo tušit, že se zejména v lesních úsecích budou stále nacházet zrádná vlhká místa. Při prvním průjezdu Kopnou se konečně rozjel Szabó, který pomalu začal stahovat Flídra a ukrajovat ze šestisekundového manka, které nabral při prologu. Odložilík zajel opět skvělý čtvrtý čas a rozhodně to nevypadalo, že by se nějak strachoval o techniku před blížící se „evropskou“ Rally Bulgaria. Ve skupině A bylo další pořadí Tlusťák, Peták, Tarabus a Minařík. O další překvapení se postaral místní matador Vladimír Barvík, který si se svým novým vozem padl rychle do oka a zajel absolutně třetí čas. Moc daleko nedojel Eddy Schlager, u jehož áčkového lanceru se odporoučel chladič oleje. Ve stejném místě jako rakouský host skončil i Martin Rada se svou alfou, v tomto případě byly příčinou brzdy. Dalšími odstoupivšími byli Šín (motor) a Fecko (havárie dvě zatáčky před cílem RZ).

Třetí v pořadí byla náročná rychlostní vložka Májová-Podhoran. Tento test nezůstal nic dlužen své pověsti a mnoha posádkám nastavil svou drsnou tvář. Výlet mimo trať si udělali například Barvík, Gavlák a Volf (kterému se nepodařilo dostat vůz zpět na trať a musel skončit), okruhář Došek poslal svou octavii dokonce na střechu. Kopná zůstává i nadále zakletá pro Petra Trnovce. Loni zde „vyválel“ čerstvě postaveného Lancera Evo VIII, letos pro změnu vypověděla službu převodovka novější „devítky“. Veškeré potíže se však vyhnuly dvojici jezdců s vozy WRC. Rychlejší byl opět Szabó, z Flídrova náskoku však ukrojil pouze mizivé čtyři desetiny. Třetí čas v RZ patřil Semerádovi, čtvrtý opět Odložilíkovi, jehož největší soupeř Peták se konečně dostal do tempa a zajel téměř shodný čas. Za dvojicí Renaultů se překvapivě umístilo červenobílé Suzuki; možná ani sám Tarabus nedoufal, že sžívání s novým vozem půjde tak rychle. Až hlouběji v poli byl vidět další místní jezdec, zádveřický Antonín Tlusťák. U něj byla evidentní snaha neublížit autu před dalším závodem Mistrovství Evropy. Bylo to konec konců přesně před rokem a právě na Kopné, kdy se stříbrné saxo ocitlo v kotrmelcích…

Z Podhoranu zamířilo startovní pole do servisu a poté na první průjezd RZ Hvozdná. Zde kontroval Flídr a zvětšil mezeru před druhým Szabó o jednu sekundu. Na rychlé trati se opět prosadil Barvík, na kterého s nepatrným odstupem dorážela dvojice Odložilík, Peták. Celkové pořadí v tuto chvíli bylo Flídr, Szabó (+3,2), Semerád (+24,7), Odložilík (+28,8) a Barvík (+33,2). Také další pětka patřila spíše domácím jezdcům. Nevýrazný výkon opět předváděl Červenka (15.), kterému na záda dýchal po dlouhé pauze startující Poulík. O místo před Červenkou, tedy na průběžné čtrnácté pozici, byl Michal Fiala s Mitsubishi Lancer Evo VIII, který si odbýval svou premiéru s produkčním vozem. Ve skupině N celkem neohroženě kralovala Honda Civic Type-R posádky Smékal-Chvojková. Tato dvojice měla po polovině sprintu k dispozici již téměř minutovou rezervu na druhého Kuldu (Honda Civic VTi, tř. N2) a třetího Stejskala (Renault Clio Sport, N3). Nebývale početnou sestavu „en dvojkových“ hond (9 vozů) po průjezdu Hvozdnou opustil Tomáš Marek, který havaroval a za cílem byl nucen svůj vůz odstavit.

Druhý průjezd Kopnou nepřinesl žádné zásadní změny v pořadí. Průběžné pořadí první šestice zůstalo stejné. Dolů se propadli Cserhalmi a Tarabus. Jediné zbývající subaru v poli, patřící Petru Hozákovi, postihl defekt, jehož následky byly příčinou následného odstoupení ze soutěže. Skončil také Petr Poulík, u jehož mitsubishi přestalo fungovat turbo.

Jestliže měla předchozí RZ Kopná relativně klidný průběh, tak opakovaný průjezd Podhoranem zamíchal pořadím více než slušně. Gergély Szabó se po vytrvalém tlaku konečně dostal před Flídra, avšak půlvteřinový rozdíl dvě „erzety“ před koncem rally neznamenal prakticky nic, vše bylo ještě otevřeno. Změnilo se také obsazení bronzové příčky. Tu musel vyklidit Josef Semerád poté, co dostal téměř sedmisekundový „obklad“ od bezchybně jedoucího Odložilíka. Smutno zavládlo v domácích řadách poté, co kitovou felicii Lubomíra Minaříka postihl uprostřed zkoušky defekt. Lubomír se před soutěží netajil ambicemi na nejvyšší příčky ve třídě, avšak pětikilometrová jízda po prázdné pneumatice znamenala více než minutu a půl ztráty a konec nadějí. Defekt postihl také Mirka Jandíka, se soutěží se musel rozloučit Jaroslav Orsák, který vylomil kolo a ani při dalším rallysprintovém pokusu nedovezl svého „šestkového“ lancera do cíle. Na druhém Podhoranu skončil také Tomáš Arazim a Michal Fiala, který si ustlal ve stejném příkopě, jako při prvním průjezdu Volf.

Po druhé servisní pauze se tedy mezi dvěma nejrychlejšími posádkami začínalo prakticky od nuly. Maďar se rozhodl pro systém „hop nebo trop“, nechal svým mechanikům na hlídání rezervní kolo a zvedák a s maximálně odlehčeným vozem vyrazil k poslední dvojici rychlostních zkoušek. Po druhém průjezdu Hvozdnou bylo jasné, že udělal dobře. Zvětšil odstup před druhým Flídrem o 1,3 sekundy, což sice dramatičnost celé situace moc nesnížilo, nicméně každá desetina k dobru se hodila. V enkách měl situaci stále pod kontrolou Smékal, kterého z dálky sledovali Stejskal s Roubíčkem (oba Renault Clio). Kategorie dieselů měla stále stoprocentní účast, obě posádky Mandík-Mandíková (1.) a Kestler jun.-Vosádka (2.) dělilo něco málo přes půl minuty.

Poslední zkouška tedy měla přinést vyvrcholení souboje o celkové prvenství. Nebyla lepší možnost, než aby se o něm rozhodlo na pro posádky doposud neznámé trati obrácené Kopné II. Populární Gergö neponechal nic náhodě a svůj rudý Focus WRC prohnal po trati v čase o téměř pět sekund rychlejším, než hlavní konkurent Leoš Flídr: „Ve skrytu duše jsem samozřejmě doufal ve vítězství, ale rychleji to už prostě nešlo. Gergély Szabó i jeho Focus neměli žádný slabší moment, byli ve skvělé formě a zaslouženě vyhráli. Gratuluji jim,“ řekl v cíli druhý Flídr. O návrat na bronzovou příčku se ještě pokusil Josef Semerád, avšak Odložilík kontroval prakticky shodným časem a nedal pražskému jezdci žádnou šanci na medaili. Změna se ale odehrála na sedmé příčce, kterou nakonec vybojoval Tlusťák poté, co zdárně udolal slovenského hosta Cserhalmiho. Další zahraniční jezdec Peter Gavlák si na poslední vložce vypil kalich hořkosti, když jej postihl defekt, ztratil 4 minuty a propadl se na celkovou nelichotivou 39. příčku. O ještě větší vzrušení se postaral Lumír Firla, který v honbě za vteřinkami přehnal své snažení a poslal žlutočervené Mitsubishi v plné rychlosti do lesa. Vůz při svém letu těsně minul několik vzrostlých stromů a zastavil se v prudkém svahu o křoviny několik metrů pod úrovní tratě. Posádka vyvázla bez zranění, štěstí měl i vůz, který jako zázrakem utrpěl jen relativně malá poškození.

Při svém druhém letošním startu v ČR tedy mohl Gergély Szabó oslavit další vítězství. Na celkové druhé místo může být rozhodně hrdý Leoš Flídr, který si na Kopné výrazně napravil reputaci po nevydařeném Krumlovu. Velký obdiv si za svůj výkon zaslouží Roman Odložilík. Ve Slušovicích mohl slavit historicky první celkové republikové prvenství, navíc přerušil dlouhou sérii vítězství produkčních vozů. Čtvrté místo vybojoval Josef Semerád a body za druhé místo v rámci MČR jej neohroženě vedou za letošním mistrovským titulem. Páté místo Vladimíra Barvíka a jeho nové „devítky“ je rozhodně velkým příslibem do budoucna; otrokovický řidič záchranky jistě bude míchat kartami na nejvyšších místech. To samé lze směle říci i Jaromíru Tarabusovi, který při svém zkušebním startu se Suzuki přijel do cíle na devátém místě celkově. Tarabus by měl v rámci letošního boje o titul ve „velkém“ mistrovství startovat ještě s hondou, nicméně příští sezona by již celá měla proběhnout za volantem „es šestnáctky“.

Letošní Kopná se tedy opět vydařila. Technické tratě přibraly díky vrtošivému počasí ještě více na náročnosti, i přesto však celá rally proběhla naprosto hladce a bez jakýchkoliv výraznějších problémů. Organizátorům z Podkopné Lhoty, kam směřují kořeny nedlouhé historie populárního sprintu, se podařilo zajistit fungující a praktické zázemí, které je k vidění jen málokde. Soutěži by jistě přidalo na atraktivitě opětovné zařazení do mistrovství historických vozů. Vypsání volného podniku pro historiky přilákalo do Slušovic pouze jednu posádku, která mohla závodit pouze sama se sebou. Doufejme tedy, že za rok uvidíme na Valašsku více oldtimerů a že se dočkáme neméně kvalitní soutěže!